Bolesti kolena

Kolenní kloub je nejsložitějším a největším kloubem v těle. Artikulují zde tři kosti: kost stehenní (os femoris),kost holenní (os tibialis) a čéška (os patelaris). Inkongruenci (nestejné zakřivení) styčných ploch kloubu vyrovnávají dvě chrupavčité destičky – menisky. Menisky jsou lamely složené na obvodu z hustého vaziva, které přechází ve vazivovou chrupavku. Menisky se liší tvarem i velikostí. Rozlišujeme meniskus vnitřní (meniscus medialis) a meniskus vnější (meniscus lateralis). Vnitřní meniskus je méně pohyblivý, proto je  častěji poškozen (80%).

Zevní meniskus je vzhledem ke svému tvaru upevněn prakticky v jediném místě. Proto je zevní meniskus i značně pohyblivý a také méně zraňovaný (20%).

Zvláštností kolenního kloubu jsou dva systémy mohutných stabilizátorů kloubu: nitrokloubní zkřížené vazy (přední a zadní) a postranní vazy (vnitřní a zevní). Oba zkřížené vazy jsou přibližně stejně dlouhé, ale zadní vaz je asi o třetinu silnější než vaz přední. Je vnejsilnějším vazem kolenního kloubu. Zkřížené vazy jsou maximálně napjaté ve flexi (dřep). Postranní vazy v extenzi.

Kolenní kloub je stabilizován statickými sta­bilizátory = tvar kloubních ploch + vazy + kloubní pouzdro + menisky a dynamickými sta­bilizátory = svaly kolenního kloubu.

Jednou z nejčastějších příčin bolestí kolenního kloubu je úraz.

Poranění vazů patří bezesporu mezi časté sportovní úrazy kolene. Velká část z nich se neobejde bez chirurgického zásahu. Nejmodernějším je v současné době miniinvazivní přístup v podobě artroskopie.

Poranění předního zkříženého vazu

Přední zkřížený vaz je nejčastěji poraněn při sportu. Mechanismem bývá nepřímé násilí působící na kolenní kloub, zejména při kontaktních sportech nebo lyžování. Asi polovina všech úrazů předního zkříženého vazu je doprovázena současným poraněním dalších kloubních struktur, především vnitřního menisku. Přední zkřížený vaz zajišťuje stabilitu kolenního kloubu a jeho poškození je spojeno s nestabilitou kloubu a možností rychlého rozvoje degenerativních změn.

Poranění jsou odstupňována podle závažnosti, přičemž nejvyšší stupeň znamená úplné přetržení vazu. V ten moment bývá někdy slyšitelné lupnutí v koleni, následované vznikem otoku, krevního výronu a bolesti. Poškozený kloub je velmi citlivý a značně omezený v pohybu. Méně závažné poškození lze léčit konzervativně. Závažnější případy se však neobejdou bez nutnosti chirurgického zákroku.

Poranění zadního zkříženého vazu

Poranění zadního zkříženého vazu jsou vzácnější. Zadní zkřížený vaz bývá poškozen při autonehodách. Když prudké násilí dopadne z přední strany na pokrčené koleno nebo pokud páčivá síla působí proti propnutému kolennímu kloubu, například při doskočení na nataženou končetinu. Projevy i způsoby léčby jsou přitom prakticky totožné jako v případě poranění předního zkříženého vazu.

Poranění postranních vazů

K tomuto typu úrazu dochází nejčastěji, pokud zásah přijde proti kolenu ze strany. Je-li poškozen mediální postranní vaz, bolest se objevuje na vnitřní straně kolene. Při poničení late­rálního postranního vazu dochází k rozvoji bolesti na vnější straně kolene. Typickým znakem tohoto poranění je nestabilita kloubu, která se projevuje nejistotou při chůzi. Kolem poškozeného vazu může dojít k výronu krve, otoku a zarudnutí.

Poranění menisků

Při poranění menisků cítíme prudkou bolest, popřípadě lupnutí. Zanedlouho koleno oteče, kdy se kloubní dutina naplní synoviální tekutinou. Vzniká tzv. výpotek. Koleno je  výrazně  bolavé a přichází pocit instability. Poraněnou končetinu nelze pro bolest plně zatížit.  Někdy koleno nelze natáhnout, je zablokované. Koleno může také jakoby přeskakovat, je cítit při chůzi lupání v kolenním kloubu. 

Diagnózu poranění menisku se stanoví jednak posouzením mechanismu úrazu a klinickým vyšetřením – bolestivost a lupání na vnitřní kloubní štěrbině, zvýraznění bolesti ohnutím a rotací kolena. RTG vy­šetření  vyloučí možnost jiného poranění – meniskus na RTG vidět není. 

Léčba:

Cílem fyzioterapie v akutní fázi poranění kolenního kloubu, kdy se objevují typické symptomy poranění (bolest, otok, omezení pohyblivosti a nestabilita) je minimalizovat tyto nepříjemné faktory. Vlivem úrazu se objevují v oblasti kolenního kloubu funkční blokády. Dochází k blokádě čéšky nebo hlavičky kosti lýtkové. Přes svalová řetězení může dojít i k blokádě SI kloubu (křížokyčelního kloubu) či v oblasti chodidla. Po úrazu ttaké dochází k reflexnímu oslebení čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris), což vede k nestabilitě kloubu. Důležitou součástí fyzioterapie je proto šetrně, ale funkčně oslabené svaly aktivovat.

Při otoku lze aplikovat přístrojovou lymfodrenáž, kdy je otok minimalizován. Vhodné je každodenní aplikace této terapie po dobu alespoň jednoho týdne. Optimálních výsledků je dosahováno v kombinaci s vysokovýkonným laserem, který podporuje vztřebání krevního výronu, působí proti bolesti a výrazně urychluje hojení.

Vhodné je také aplikace funkčního kinesiotejpu, který působí i v čase mimo rehabilitační péči. Omezuje otok a stabilizuje kolenní kloub.

Skokanské koleno

Místo, kde se šlacha čtyřhlavého stehenního svalu (musculus quadriceps femoris)) upíná na holenní kost, je velmi náchylné k různým druhům postižení či poranění, jelikož je tu velký tlak a tah. Pokud je úpon čtyřhlavého stehenního svalu přetěžován, bolest se velmi často projevuje v místě úponu tohoto svalu k holenní kosti – přímo pod čéškou (patelou). Přetěžování v tomto místě omezuje průtok krve a lymfy, které mají za úkol nejen svaly a ostatní tkáně zásobovat kyslíkem a živinami, ale na cestě zpět s sebou brát i různé metabolity a škodlivé látky, které se v těle přirozeně tvoří. Krev a lymfa tak tělo čistí.

Pokud je šlacha dlouhodobě přetěžovaná, úpon se zanáší škodlivými látkami, které se postupně hromadí a může dojít i k rozvoji zánětlivého procesu. „Skokanské koleno“ se pak projeví jako bolest v oblasti úponu šlachy čtyřhlavého svalu stehenního přímo pod čéškou. Pokud byl již dříve kolenní kloub poraněn, mohlo dojít i k malému úrazu šlachy čtyřhlavého stehenního svalu či jiných měkkých struktur kolene. Nepoměr tlaků a tahů měkkých struktur v této oblasti mohl zvětšit rozsah poranění a tím i obtíží.

K rozvioji skokanského kolene dochází pří dlouhodobém přetěžování dolní končetiny (běh – především do kopce, tvrdé doskoky, dlouhá chůze, atd..), při svalové dysbalanci převážně v oblasti nohou,dřívější úrazy nohou, mikrotraumata patelární šlachy nebo nevhodným  stereotypem chůze a běhu.

Prvním symptomem je bolest v místě úponu, na dotek, při zátěži i v klidu. Pokud došlo k usazování vápníkových iontů a šlacha kostnatí, bude tato změna patrná na RTG (rentgenovém) snímku. 

Léčba:

Velmi dobré výsledky pro řešení problémů skokanského kolene jsme zaznamenali aplikací rázové vlny. Která řeší problém i v případě usazování vápenatých iontů v inkriminované oblasti. Zvýše­ný progres hojení dosahujeme  v kom­binaci s vysokovýkonným laserem. V akutní fázi je vhodné místo bolesti ledovat. Velmi účinný je i konesiotejping.