Bolesti nohy
Patní ostruha (Calcar calcanei plantaris, Plantární fasciitida)
Bolest v oblasti paty může být způsobena samotným syndromem patní ostruhy, neurologickou příčinou, systémovou artritidou nebo úrazovým mechanismem.Tyto stavy mohou výrazně narušovat kvalitu života.
Údajně nejčastější příčinou bolestí v oblasti spodní části paty u dospělých je plantární fasciitida, též nazývaná jako syndrom patní ostruhy. Výskyt vrcholí v průměru ve věku mezi 40 až 60 lety, může se však objevit i v mladším věku, především u běžců.
Plantární aponeuróza je silný pruh vazivové tkáně, který začíná na vnitřním výběžku patní kosti, v pěti snopcích se rozbíhá ke všem pěti prstům a formuje podélnou nožní klenbu. Má klíčovou funkci při běhu a chůzi, poskytuje podporu podélné klenbě a tlumí nárazy.
Příčina vzniku onemocnění je známa přibližně v 85 procentech případů. Může být spojována s artritidami, se špatným stereotypem chůze a s přetížením. Při došlápnutí se chodidlo vychyluje směrem dovnitř a plantární fascie se napíná. Tento pohyb je v malé míře přirozený, ovšem v případě nadměrného vychýlení je plantární fascie přetěžována. Takto může dojít ke vzniku zánětu s iritací periostu (okostice) a vytvořením ostruhy.
Častou příčinou způsobující zánět (plantární fasciitidu, ostruhu patní) je:
- Běh, chůze nebo dlouhé stání (mechanické přetížení)
- Nevhodná obuv
- Deformity nohy (ploché nohy, deformity kostí)
- Úraz nohy
- Špatný stereotyp chůze
- Revmatické oonemocnnění
- Obezita
Pokud faktory vyvolávající zánět plantární fascie (vazivového obalu svalů) působí trvale, organismus se s dlouhodobým tahem úponu, případně jeho poraněním při zánětu snaží vypořádat. V postiženém místě dochází k velmi pomalému růstu kalcifikace (tvorby kostěného výběžku) – vzniká tzv. patní ostruha.
Patní ostruhu, ale dokonce i zánět ještě bez průkazu patní ostruhy, lze dobře zobrazit na dignostickém ultrazvuku, který patří mezi neinvazivní (organismus nezatěžující) metody. Jinak ji lze dobře zobrazit na RTG snímku. Rentgenologicky patrná patní ostruha nemá žádnou hodnotu v potvrzení nebo vyloučení diagnózy plantární fasciitidy.
Klienti zpravidla udávají tak zvané „startovací bolesti“, kdy cítí především ráno při prvním našlápnutím ostrou bolest v oblasti spodní části paty, nebo po určité době nečinnosti. Bolest se také může objevit po dlouhém stání a někdy bývá doprovázena ztuhlostí. Klienti mohou popisovat kulhání se snahou neopřít patu o zem. Bolest má tendenci zmenšit se s postupně zvyšující se aktivitou, ale při prodlouženém trvání přetěžování se bolest ke konci dne zvyšuje.
Léčba:
Počáteční možnosti konzervativní léčby zahrnují především komplexní fyzioterapii. Aplikace rázové vlny, laseru, ortopedické vložky a gelové podpatěnky, pravidelné protahování lýtkových svalů a plantární fascie, vyhýbání se botám s plochou podrážkou a chůzi na boso, lokální použití ledu na postiženou oblast a klidový režim.
Další možností léčby jsou injekční obstřiky kortikoidy (hormonální léky) – není možné je aplikovat často, neboť mají výrazné vedlejší účinky. Stále se ještě používá také rentgenové ozařování, které ovšem kvůli nebezpečnému gama záření patří mezi invazivní (organismus zatěžující) metody. Z rehabilitačních metod je také využíván terapeutický ultrazvuk a magnetoterapie. Toto však většinou nemá významnější léčebný efekt.
Výron kotníku (Distorsio)
Synonyma: distorze, vymknutí, výron, vyvrtnutí kotníku.
Obecně lze říci, že k podvrtnutí dochází, pokud se kotník dostane do nepřirozené pozice. Při přenesení váhy na nestabilní nohu se končetina vyvrátí směrem ven, chodidlo se dostává násilím do nepřirozené polohy směřující dovnitř, vazy se natahují, jednotlivá vlákna praskají a vaz se vytrhává z kloubního pouzdra. Vše je provázeno omezenou hybností kotníku díky bolestivosti a otoku.
Výron kotníku (správně podvrtnutí hlezna) patří k nejčastějším zraněním, nejen mezi sportovci. Velmi časté jsou recidivy (opakované podvrtnutí v důsledku nekvalitního zhojení původního poranění), vyskytují se ve více než 40 % případů.
Při podvrtnutí kotníku dochází k poškození vazů. Vazy mohou být nataženy, částečně natrženy nebo úplně přetrženy. Podle toho se rozlišují 3 stupně závažnosti podvrtnutí kotníku:
I.stupeň: Minimální natažení vazů – vazy se protáhly více, než je fyziologické, ale nedošlo k jejich potrhání, funkce kotníku je mírně zhoršená. Většinou je možno pokračovat v chůzi i běhu, otok a bolest se objevuje později, krevní výron nevzniká vůbec nebo je jen minimální. Pevná fixace není zapotřebí. Vhodné je postiženou končetinu ledovat a mít v klidu.
II.stupeň: Natažení většího počtu vláken až jejich drobné ruptury (natržení) – došlo k potrhání menšího počtu vláken, otok přetrvává déle, vytvoří se i výrazný hematom a je částečně omezená hybnost nohy. funkce kotníku je narušená.
III.stupeň: Úplná ruptura – vaz je z velké části přetržený, noha je výrazně oteklá, hematom je velký, na obou stranách i nad kotníkem a přetrvává i déle než týden, hlezno je nestabilní. funkce kotníku je vážně narušená.
Léčba:
První pomcí při výronu kotníku zahajujeme podle zásad „PRICE“ ( Protection= ochrana, Rest = klid, Ice = ledování, Compression = stažení, Elevation = zvednutí). Vhodné je i doplnit tuto léčbu lokální terapií (masti nebo spreje). Zmírňuje se tak bolest a vznik hematomu.
Léčba podvrtnutého hlezna je závislá na stupni poranění.
I.stupeň: terapie tzv. funkční léčbou, bez pevné fixace, ledováním, cca 14 denním klidem, odlehčením, místní aplikací protizánětlivých látek.
II.stupeň: terapie vhodnou pevnější ortézou či kohezivní bandáží zabraňující postavení nohy do úrazové pozice, odlehčováním o berlích cca 3–4 týdny. Vhodný je kineziotejp a lymfotejp na podporu vstřebávání hematomu.
III.stupeň: imobilizace sádrovou či plastovou fixací na 5 – 6 týdnů, u profesionálních sportovců je v dnešní době sklon k operačnímu řešení – sešití roztržených vazů s následnou 6 týdenní sádrovou imobilizací, po sundání sádry se zahajuje intenzivní rehabilitace a fyzikální terapie.
Ideálním řešením terapie v akutní fázi je bezbolestná aplikace vysokovýkonného laseru. Jeho každodenní aplikací (až 10 aplikací za sebou) se podporuje vstřebávání hematomu, dále působí proti bolesti a otoku a významně urychluje hojení. Z rehabilitačních metod je vhodné užití proprioseptivní stabilizace, akrální koaktivační terapie a cvičení na pomůckách typu flowin a bosu.